Zde jsou původní stanovy našeho SDH z roku 1895, které byly sepsány před samotnou registrací u úřadu.

Stanovy sboru dobrovolných hasičů katastrální obce Vlčetínské

  Historie sboru dobrovolných hasičů započala již v roce 1895, kdy se řada občanů obce domnívala, že by měla ochránit své majetky proti ohni, neboť v té době byla převážně většina   domů dřevěných s doškovými střechami, což  nebezpečí ohně značně zvyšovalo i pro sousedy. V této době již řada obcí měla své sbory a začínala je vyzbrojovat tehdejší technikou – na dnešní poměry úsměvnou. Tuto techniku si můžeme prohlédnout v muzeu v Chrastavě, kde se o ni dobře starají a je radost se na některé kousky podívat.

  Ale k věci. V tom roce 1895 došlo k požáru domu pana Josefa Hořáka, který vznikl tak, že děti bez dozoru si hrály se zápalkami a uvedený objekt zapálily. Přestože se oheň podařilo včas uhasit za pomoci sousedů, tak tato událost dala asi ten správný impuls k tomu, aby se občané obce pod vedením tehdejšího učitele Josefa Hübnera 1.12. 1895 sešli k dojednání podmínek vzniku SDH. Z tohoto jednání bylo navrženo celkem 6 občanů, jejichž jednatelem byl již zmíněný učitel, aby připravili stanovy sboru a na příslušných úřadech podali žádost o registraci. To se stalo dne 9. ledna 1896, kdy příslušné „c.k. Místodržitelství pod č.j. 270554“ místní SDH potvrdilo svým rozhodnutím.

  Prvním velitelem se tehdy stal p. Antonín Porš z č.p. 1, který, jak kronika uvádí: „se v nejbližších dnech ujal procvičovati členy prvopočátkům hasičských cvičení pořadových, k čemuž s nevšední ochotou vlastní místnost propůjčil“. Konec citace.

  Již v tomto roce byly obcí zakoupeny sekery, páky, háky, trháky a jiné, nám již dneska neznámé náčiní. Rovněž byly zadány k ušití stejnokroje u mistra krejčího Brože v Bílé. Ke konci roku byla zakoupena i ruční čtyřmužová stříkačka za 630 zlatých. Ta byla zatím uložena u p. Stejskala v č.p. 4. Dne 19. července 1896 se 4 představitelé sboru zůčastnili 4. výročního sjezdu hasičské župní jednoty Podještědské konané v Hlavici, aby do této jednotky vstoupili.

  A jak opět uvádí kronika – na sjezdu nejen, že všechno bylo úspěšně dojednáno, ale i bylo dobré pohoštění, takže s večerem v dobré náladě domů se všichni jen těžko a s námahou vraceli.

  Kronika pak dále popisuje, jak se náš sbor podílel na pomoci při hašení požárů v Petrašovicích, Bílé, Bohdánkově, ale i na Proseči. Tehdy platilo nařízení, že do 5 km každý sbor na pomoc musí jakýmkoliv způsobem přijít. Tato pomoc byla samozhřejmě opětována i okolními sbory při požárech u nás. Takže to vypadá, že naše dnešní dobrá spolupráce s okolními sbory měla kořeny již v minulosti.

  Ale, aby to nevypadalo tak, že sbor jen hasil. Tak již v té době pořádal plesy, z jejichž výtěžků se splácel dluh za stříkačku a jiné materiální vybavení. Účastnil se i jiných oslavných akcí v okolních obcích poměrně vzdálených – příkladně Soběslavice atd. Plesy se nekonaly jen ve Vlčetíně, ale také na Klebrdě a u Janečků.

  To byly ty slavnější časy sboru. Od roku 1911 pak nikdo kroniku nevedl, až v roce 1988 byla naše  kronika objevena Josefem Slukou v č.p. 43 – v hospodě. Od roku 1996 se o kroniku staral p. Vlastislav Bobek, který ji také z dostupných pramenů dopsal a lze konstatovat, že docela úspěšně. Ze zápisů vyplývá, že těžký zlom pro náš sbor nastal na konci roku 1938 a počátkem roku 1939, kdy došlo k oficiálnímu ukončení činnosti a dále sbor řídily německé úřady dle svých potřeb. Veškerý společenský život byl zakázán, přesto se občas načerno něco podařilo zorganizovat. Po válce se první valná hromada sboru konala až v roce 1946. Tuto však svolal starosta za pomoci bývalých členů představenstva sboru. Od této chvíle začal opět sbor pracovat a žít jak po stránce profesní, tak i společenské.

  Sbor se opět vybavil novými stejnokroji a požádal o novou motorovou stříkačku. V této době byl také několikrát přejmenován – zřejmě proto, aby bylo jasno, pro koho se bude hasit. S novou stříkačkou bylo jasné, že již nebude stačit přehradit potok nebo děravý kálek na návsi jako zdroj vody. Stejně jako nevyhovovala stará kolna, hrdě nazývaná Požární zbrojnice. Začalo to počátkem 60. let, kdy bylo postaveno naše koupaliště – jako případný zdroj vody. V roce 1984 bylo pořízeno hasičské auto IFA – které značně pozvedlo sebevědomí našich členů. Toto auto parkovalo u „Dvorských“ – Poršů – nyní Stejskalů. Toto vozidlo máme dodnes a díky němu jsme se mohli účastnit i takových akcí, které bychom jinak museli odmítnout. Jde hlavně o přeshraniční spolupráci, která se ke spokojenosti velmi dobře rozvíjí. Přestože nám IFA dobře sloužila „a pořád ještě slouží“, rozhodli se členové sboru zajistit jí důstojný stánek. Zbrojnice byla dokončena v roce 1985. Od té doby sloužila nejen autu, ale také občanům, kterým posloužila jako restaurace, když se ta naše stará přestavovala. Dnes je využívána k pořádání dětských dnů, okrskových soutěží, ale i k opékání selat pro občany naší vesnice.

  Máme tedy za sebou 115 let práce pro občany, obec i celou společnost. Myslím, že se za naši práci, ale i práci našich předků nemusíme stydět, a tak si musíme do dalších let naší činnosti popřát hodně zdraví a sil, abychom v naší činnosti mohli úspěšně pokračovat. Zároveň je potřeba poděkovat za práci všem členům, ale i nečlenům, kteří naši činnost podporovali. Věřím, že v budoucnu obstojíme a až jednou za 50 či 100 let bude někdo hodnotit naši práci, že to budou jen slova chvály. Předpoklady k tomu máme. Náš hasičský potěr to dokazuje a v naší práci nás podporuje i obec. Ještě jednou dík za Vaši práci.

Václav Škoda, kronikář